ESG, neboli Environmental, Social and corporate Governance je soubor právních norem, které stále se rozrůstající skupině podnikatelů ukládají vytvářet v rámci výročních zpráv reporty o jejich činnostech z pohledu dopadu na životní prostředí a na společnost a také z pohledu řízení podniku. ESG však také slouží jako doplňkové hledisko bankovních domů pro ratingové hodnocení klientů, což má vliv mimo jiné třeba na výši úroků u podnikatelských půjček.
Zjednodušeně, čím lépe společnost v hodnocení přístupu k ekologickým a sociálním tématům obstojí a čím je uvědomělejší ve způsobu řízení, tím lepší podmínky jí banka může nabídnout při úvěrování. V tomto článku si vysvětlíme, co se pod zkratkou ESG skrývá, jaké aspekty může (nejen) banka posuzovat a na co se mají podnikatelé připravit.
Rizikovější klient = vyšší úroky
Abychom pochopili, kam legislativa v oblasti ESG směřuje, musíme se ptát, odkud přichází. Silným impulzem pro téma ESG byla Pařížská dohoda o ochraně klimatu z roku 2015 a na ni navazující Green Deal z roku 2019 a Evropský klimatický zákon z roku 2021. Legislativa se snaží formovat podnikatelský prostor a motivovat, či přímo jej tlačit k dosažení cílů přijatých na mezinárodní úrovni.
Bankovní sektor požadavky normotvůrce na podnikatele sleduje a promítá je do hodnocení rizikovosti podnikatelské činnosti svých klientů. Úvaha bank je zhruba takováto: čím méně je podnikatelská činnost korporace v souladu s cíli ESG, tím rizikovější je pro banku poskytnout takovému subjektu úvěr, protože u něj lze pravděpodobně očekávat nutné budoucí vysoké investice do modernizace provozů, změny obchodních modelů či sankcí ze strany státu za „špinavé“ podnikání. Více rizikový klient pak znamená pro banku vyšší úrokovou míru. Koneckonců úroková míra je vyjádřením rizika nesplacení úvěru.
Banky již začaly po svých klientech požadovat vyplňování ESG dotazníků, které vycházejí z povinnosti některých subjektů reportovat příslušné ukazatele v rámci výročních zpráv. Co tedy banky zjišťují?
Environmental – životní prostředí a klima
V této oblasti platí, že čím náročnější je podnikatelská aktivita společnosti na emise CO2, tím je z pohledu banky rizikovější. Banka se bude zajímat o to, jaký dopad má vaše podnikání na životní prostředí, jak je zelené, ale také, jak moc ho ohrožuje změna klimatu.
V případě stavebnictví můžeme zmínit jednak proces výstavby, tedy kolik CO2 výstavba vyprodukuje, kolik spotřebuje vody a neobnovitelných surovin. Důležitá je i následná energetická náročnost realizované stavby. Kladně budou hodnoceny pasivní domy a energeticky soběstačné projekty, a to nejen proto, že do budoucna spotřebují méně CO2, ale také proto, že budou atraktivnější pro klienty, kteří nebudou muset řešit vysoké náklady na vytápění či klimatizaci.
Důležité bude rovněž ohrožení financovaného projektu výkyvy počasí – povodněmi či suchem v místě stavby. Velmi důležitou a v praxi již dobře známou oblastí je odpadové hospodářství jednotlivých společností a začleňování recyklovatelných či již recyklovaných materiálů do výroby. To vše bude hodnoceno i ve vztahu k hlavním dodavatelům příslušné společnosti.
Již nyní se mohou firmy v této oblasti ESG prokazovat certifikáty EMAS (Eco Management and Audit Scheme) či ISO.
Social – rizika sociální/společenská
V oblasti „social“ se pozornost banky zaměří zejména na dodržování pracovněprávních předpisů. Ve stavebnictví půjde o bezpečnost na pracovišti (počet pracovních úrazů) a nelegální zaměstnávání.
Plusové body může přinést dobrá pověst společnosti mezi zaměstnanci, sociální výhody pro zaměstnance, možnost školení a osobního růstu, podpora zdraví zaměstnanců. Negativně budou naopak vnímána řízení s inspektorátem práce.
Governance – správa a řízení podnikatelských aktivit
Nejhůře uchopitelná a nejvíce právní je poslední oblast. Banka by v ní měla zkoumat, jakým způsobem je společnost vedena. Nejedná se však o prověřování hospodářských aspektů, ale těch jako jsou transparentnost vlastnické struktury, zavádění etických kodexů společnosti, compliance programů, dodržování pravidel GDPR či poctivé obchodní praktiky. Negativně tak bude vnímáno řízení u ÚOHS či ÚOOÚ i vlastnická struktura bez možnosti určit skutečného majitele.
Již nyní některé korporace musí výše uvedené aspekty svých podnikatelských aktivit reportovat v rámci výroční zprávy (či jako samostatné zprávy). Od roku 2024 se reportovací povinnost rozšíří na subjekty, které mají více než 250 zaměstnanců a roční obrat přesahující 40 milionů EUR, nebo jejich bilanční suma roční rozvahy přesáhne 20 milionů EUR (dosahují dvou ze tří kritérií).
Od roku 2026 se mají reporty týkat také malých a středních podniků, kdy definice těchto pojmů je uvedena v čl. 3 Směrnice o účetnictví (2013/34/EU).
Malými podniky jsou podniky, které nepřekračují alespoň dvě z těchto tří hraničních hodnot: a) bilanční suma: 4 miliony EUR, b) čistý obrat: 8 milionů EUR, c) průměrný počet zaměstnanců během účetního období: 50.
Středními podniky jsou podniky, které nepřekračují alespoň dvě z těchto tří hraničních hodnot: a) bilanční suma: 20 milionů EUR, b) čistý obrat: 40 milionů EUR, c) průměrný počet zaměstnanců během účetního období: 250.
Reportovací povinnost se nyní může zdát jako vzdálená. Je nutné však mít na paměti, že vytvoření detailního přehledu o všech potřebných aspektech ESG si žádá dlouhodobý a svědomitý sběr dat o fungování společnosti a také jejích dodavatelů. S prvními kroky můžete začít již nyní a doslova je zúročit v rámci žádosti o úvěr u vaší banky.
Zdroj: konstrukce.cz
