Měření tělesné teploty zaměstnanců a dalších osob při vstupu na pracoviště z pohledu ochrany osobních údajů

Měření tělesné teploty zaměstnanců, případně i dalších osob vstupujících na pracoviště, je zásahem do osobnostních práv člověka, který je však v určitých případech legitimní.

Ustanovení § 101 a § 102 zákoníku práce upravují pravidla předcházení ohrožení života a zdraví při práci a ukládají zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky, a to vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení jejich rizikům. Tato povinnost se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s vědomím zaměstnavatele zdržují na jeho pracovištích. Výskyt zaměstnanců a dalších osob na pracovišti v době pandemie vysoce infekčního onemocnění jistě může být označeno za faktor ohrožující zdraví. V případě, že jedním z potvrzených symptomů tohoto onemocnění je zvýšená teplota, její měření zaměstnavatelem se jeví jako vhodné opatření a náležité plnění jeho povinnosti ochrany zdraví na pracovišti.

Z pohledu ochrany osobních údajů lze konstatovat, že změření teploty samo o sobě není zpracováním osobních údajů. Podle vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů režim zpracování osobních údajů a působnost pravidel jejich ochrany nastává až v případě, pokud zaměstnavatel hodlá prováděná měření i zaznamenávat a dále pracovat s údaji o zvýšené tělesné teplotě ve spojení s dalšími údaji umožňujícími identifikaci osoby, které byla tělesná teplota změřena. Toto zpracování, s přihlédnutím k nutným hygienickým a protiinfekčním opatřením, je považováno za zákonné, a to podle článku 9 odst. 2 písm. b) GDPR, který umožňuje zpracování údaje vypovídajícího o zdravotním stavu pro výkon zvláštních práv v oblasti pracovního práva.  Zaznamenání takového zdravotního údaje však dle Úřadu musí být zaměstnavateli nápomocné ve smyslu, aby mohl dostát svým povinnostem při předcházení ohrožení zdraví, zejména ve stávajících výjimečných podmínkách, kdy např. následně kontaktuje a předá daný údaj zdravotníkům či hygienikům, případně na základě zjištění zvýšené teploty následně učiní další opatření a dohodne se zaměstnancem např. výkon práce z domova.

Nezbytnost měření teploty a zpracování osobních údajů zaznamenáním tohoto údaje vypovídajícího o zdravotním stavu musí správce průběžně vyhodnocovat, a to z hlediska charakteru pracoviště, počtu a koncentrace zaměstnanců, případně dalších osob přítomných na pracovišti i aktuálního vývoje pandemie. Vhodná je v této souvislosti konzultace se zdravotníky ohledně vhodnosti a účinnosti měření teploty v konkrétních podmínkách.

Úřad pro ochranu osobních údajů v této souvislosti rovněž zdůraznil, že opatření, která lze v mimořádné situaci považovat za nezbytná (tedy měření údajů o tělesné teplotě a zaznamenání a další zpracování tohoto údaje), budou po návratu k normálnímu stavu postrádat důvodnost a jejich znovuzavedení by mohlo přicházet v úvahu pouze v případě, že by se taková situace opakovala. To znamená, že pokud se situace vrátí do „normálu“, nebude již možné se při zpracování údaje o tělesné teplotě opírat o právní důvod zpracování podle článku 9 odst. 2 písm. b) GDPR.