Spor o správný postup při stanovení náhrad nákladů v civilním řízení – advokátní tarif či volná úvaha soudu?
Už jsou to téměř tři roky, co byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanovily paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Ústavní soud tuto vyhlášku zrušil svým nálezem vydaným pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 jako protiústavní a nezákonnou (nepřiměřená výše nákladů řízení nereflektující složitost nebo naopak jednoduchost sporu, praxe vydělávání na bagatelních pohledávkách atd.). Tato vyhláška nebyla dodnes nahrazena jiným právním předpisem. Občanský soudní řád ohledně nákladů řízení stanoví v ustanovení § 151 odst. 2 toto základní pravidlo:
„Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem“
Z tohoto ustanovení občanského soudního řádu vyplývá, že výše odměny za zastupování v občanském soudním řízení má být určena dle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem. Pokud Ústavní soud České republiky ve výše zmíněném nálezu konstatoval, že: „Paušalizace stanovení odměn advokátů zcela pomíjí věcnou náročnost sporu, počet provedených úkonů ve věci, časovou náročnost a účelnost vymáhání práva nebo bránění nároku. Napadená vyhláška nebere zřetel ani na způsob skončení věci. Lze zmínit i takovou nežádoucí variantu, kdy paušálně přiznaná sazba odměny je naopak nepřiměřeně nízká, protože povaha konkrétního sporu vyžadovala nadstandardně vysoký počet náročných úkonů.“, pominul přitom dikci občanského soudního řádu, který s paušalizací nákladů počítá výslovně.
Výše uvedený určitý rozpor mezi textací občanského soudního řádu a faktem zrušení tzv. přísudkové vyhlášky nečinil v praxi příliš rozpory. Většina soudců zastávala názor, že náklady řízení za zastupování advokátem budou vypočteny dle tzv. advokátního tarifu, tedy podzákonného předpisu (vyhláška č. 177/1966 Sb.), kterým se vypočítává odměna za poskytování právních služeb advokátů v situaci, kdy advokát s klientem nedohodne odměnu jinak (kdy není sjednání smluvní odměna). Odlišný názor se však vyskytl v praxi senátu Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo, který se drží dikce občanského soudního řádu a považuje postup podle advokátního tarifu za nesprávný.
Z rozhodovací praxe tohoto senátu je možno uvést následující příklady:
V rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaném pod sp. zn. 21 Cdo 616/2014, Nejvyšší soud ČR uvádí:
„..výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. podle ustanovení § 6 a následujících vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), (srov. § 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Protože vyhláška č. 484/2000 Sb., přísudková vyhláška, která upravovala sazby odměny za zastupování účastníka advokátem stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena, měl odvolací soud za této situace určit pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem; tomu odpovídá, též s přihlédnutím k počtu advokátem zastupovaných účastníků, sazba ve výši 15.000,- Kč pro řízení u soudu prvního stupně a sazba ve výši 7.500,- Kč pro řízení odvolací.“
Stejný názor ohledně výpočtu nákladů řízení byl tímto senátem Nejvyššího soudu ČR např. v těchto dalších případech: řízení vedená pod sp. zn. 21 Cdo 2025/2013, 21 Cdo 2511/2015, 21 Cdo 1997/2014, 21 Cdo 3887/2014 a další.
Ačkoli je třeba dát zapravdu tomuto senátu v tom, že dikce občanského soudního řádu umožňuje použití advokátního tarifu pouze tehdy, odůvodňují-li to okolnosti konkrétního případu (kterými zřejmě zákonodárce nemyslel obecně existující okolnost v podobě neexistující vyhlášky, která by určovala paušální náhrady), jde o způsob pro účastníky řízení poměrně nekomfortní. Náklady řízení by totiž takto stanovil vždy soud až v konečném rozhodnutí na základě volné úvahy. Pro účastníky řízení by šlo o zcela nepředvídatelný a subjektivní postup, který by tak např. eliminoval možnost rozhodnout se podle hrozících nákladů řízení, zda do nějakého sporu vůbec jít. Z tohoto pohledu je aplikace advokátního tarifu výrazně praktičtější.
Pro srovnání je možno uvést argumentaci jiného senátu Nejvyššího soudu ČR – sp. zn. 29 Cdo 103/2012:
„Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní, nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř.“ To znamená, že se použije zvláštní právní předpis o mimosmluvní odměně, tedy advokátní tarif.
Nebo citace z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 22 Cdo 2219/2013:
„Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokátky za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl nález publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů…“
Z výše uvedeného tedy vyplývá určitá nejistota pro praxi, neboť je otázkou, zda názor senátu Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo zůstane ojedinělý nebo zda se podle něj nezačnou řídit i jiné senáty tohoto soudu, nebo dokonce některé soudy okresní, krajské nebo vrchní.
