Ústavní soud zamítl ústavní stížnost směřující proti opatřením omezujícím svobodu pohybu a pobytu

Ústavní soud začal s přezkumem ústavních stížností, které směřují proti usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu, proti usnesení o přijetí krizových opatření, jakož i proti několika mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví o zákazu volného pohybu osob na území celé České republiky. Usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/20 je dostupné zde: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2020/Pl._US_8_20_vcetne_disentu_na_web.pdf

V následujících několika odstavcích pro Vás shrneme to nejdůležitější, co Ústavní soud na svých internetových stránkách uvádí. Podrobnější informace naleznete na tomto odkaze: https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-odmitl-ustavni-stiznost-smerujici-proti-usneseni-vlady-o-vyhlaseni-nouz/

Ústavní stížnost stěžovatelky – fyzické osoby – byla odmítnuta. Stěžovatelka namítala porušení svého základního práva na svobodu pohybu a pobytu (podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod). Poukazovala na nulitu mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví, a to pro nedostatek kompetence k jejich vydání, a postup exekutivy, kterým byla původní usnesení vlády nahrazena vydáním mimořádných opatření v režimu zákona o ochraně veřejného zdraví, označila za svévolný a nepředvídatelný.

K usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu ze dne 12. 3. 2020 (zveřejněné pod č. 156/2020 Sb.) – Ústavní soud stížnost odmítl, neboť se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Vyhlášení nouzového stavu zásadně nepodléhá kontrole Ústavního soudu, neboť je přezkoumatelné jedině voleným orgánem, kterým je Poslanecká sněmovna. Rozhodnutí o nouzovém stavu není zaměřeno na jednotlivé osoby – vynutitelná pravidla chování obsahují až konkrétní opatření vydávaná na jeho základě. Akt vyhlášení nouzového stavu by Ústavní soud mohl zrušit tehdy, pokud nebyl řádně vyhlášen či neměl zamýšlené ústavněprávní účinky.

K usnesení vlády o přijetí krizového opatření o omezení pohybu osob na území České republiky (zveřejněné pod č. 85/2020 Sb.) – Ústavní soud stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené usnesení není opatřením obecné povahy, ale má povahu jiného právního předpisu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Návrh na zrušení jiného právního předpisu mohou samostatně podat pouze určité subjekty, kterým toto oprávnění přiznává zákon, tedy např. skupina nejméně 25 poslanců či 10 senátorů (viz ust. § 64 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka tedy není osobou, která by k takovému návrhu byla jako fyzická osoba aktivně legitimována.

K mimořádnému opatření Ministerstva zdravotnictví o zákazu volného pohybu osob na území celé České republiky ze dne 23. 3. 2020 (č. j. MZDR 12745/2020-1/MIN/KAN) – Ústavní soud odmítl stížnost jako nepřípustný návrh.

Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví je opatřením obecné povahy – lze tudíž podat návrh na jeho zrušení dle soudního řádu správního a věc posoudit v rámci správního soudnictví. Teprve po vyčerpání všech procesních prostředků je možné podat ústavní stížnost. Pokud nejsou dostupné prostředky vyčerpány, je ústavní stížnost nepřípustná.

V případě, kdy ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla‑li podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, není potřeba vyčerpat prostředky v rámci správního soudnictví. Stěžovatelka podstatný význam své stížnosti spatřuje v tom, že se mimořádná opatření týkají všech osob na území České republiky. Ústavní soud však namítl nutnost prokázat, že velká skupina obyvatel pociťuje vznesenou právní otázku za natolik problematickou, že by se jí Ústavní soud měl přednostně zabývat. Podle Ústavního soudu takovému závěru nic nenasvědčuje. Správní soudy jsou schopny poskytnout potenciálním navrhovatelům dostatečně efektivní ochranu jejich subjektivních práv. Mimořádná opatření jsou navíc již neúčinná, a tudíž nemají nadále potenciál zasahovat do práv širší skupiny osob.

Ke zbývajícím dvěma mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví prodlužujícím zákaz volného pohybu osob na území celé České republiky ze dne 30. 3. 2020 (č. j. MZDR 12745/2020-4/MIN/KAN) a ze dne 6. 4. 2020 (č. j. MZDR 15190/2020-4/MIN/KAN) – Ústavní soud odmítl stížnost jako návrh, k jehož projednání není příslušný, neboť tato opatření již byla zrušena.

K danému výroku zaujali odlišné stanovisko soudkyně Kateřina Šimáčková a soudci Vojtěch Šimíček a David Uhlíř. K odůvodnění usnesení zaujali odlišná stanoviska soudci Jan Filip, Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek a soudkyně Milada Tomková.