V minulém dílu jsme psali o koupi letadla. Jedna věc je společná pro všechny formy vlastnictví i provozu: někdo musí transakci zaplatit. A právě ve chvíli, kdy přijde na financování, se ukazuje, že svět leteckých transakcí je jiná liga než běžné bankovní úvěry.

U financování letadel totiž nejde jen o peníze. Jde o proces. A pokud není zvládnutý, transakce prostě nevzlétne.

Možnosti, jak financovat nabytí nebo jen užívání letadla

Každý způsob financování má svá pozitiva i negativa, ačkoliv na papíře vypadají jednodušeji, než jaká je realita.

Koupě „za své“

Nejjednodušší varianta: zaplatím, převezmu, přepíšu a letím. Bez bank, leasingu a zajišťovací akrobacie.

Ani tady se ale kupující nevyhne důkladné due diligence, převodu v leteckém rejstříku, kontrole zástav a kompletní dokumentace. Jenže v porovnání s financovanými transakcemi je to pořád ta „snadná“ varianta.

Úvěr

Klasika: banka poskytne prostředky a klient je ihned vlastníkem (samozřejmě nesmíme zapomenout na přepis). Pro banku je ale letadlo rizikovější aktivum než nemovitost, a podle toho vypadá proces. Kontrola dokumentace, původu prostředků, technická prověrka, prověření prodávajícího. Každá listina musí sedět.

Bez toho banka prostě nepustí peníze.

Leasing

Vhodný tam, kde kupující nechce nebo nemůže být vlastníkem hned. Z hlediska administrativy jde o podobnou zátěž jako úvěr – jen se jinak skládají rizika a povinnosti.

Pronájem

Varianta pro ty, kdo létají spíše svátečně. A hlavně: varianta s minimem starostí.

Vlastník nebo provozovatel letadla totiž řeší celou škálu povinností:

• údržbu a pravidelné kontroly,
• neplánované opravy,
• hangárování,
• pojištění, – vedení technických záznamníků,
• plnění předpisů a komunikaci s úřady,
• odpovědnost za provozuschopnost.

Nájemce? Ten zaplatí za let a letí. Nic z uvedeného nenese.

Pro občasné cestovatele je pronájem často nejefektivnější volba.

Frakční vlastnictví

Model „koupím si jen tolik letadla, kolik doopravdy využiju“. Na první pohled jednoduché – několik vlastníků se složí na jedno letadlo a každý získá podíl odpovídající tomu, kolik chce létat. V praxi ale jde o poměrně sofistikovaný způsob užívání letadla.

Frakční vlastnictví totiž není „sdílený pronájem“. Je to podílové spoluvlastnictví s profesionální správou, které stojí na několika pilířích:

• sdílení vysokých vstupních nákladů – pořizovací cena letadla je rozdělena mezi více subjektů,
• sdílení provozních nákladů – údržba, hangárování, pojištění a posádka se rozpočítávají podle stanovených pravidel,
• garantovaný přístup k letadlu – každý vlastník má nárok na určitý počet hodin nebo letových bloků,
• profesionální správa a provoz – operátor řeší techniku, plánování letů, údržbu, posádku i compliance.

Oproti klasickému spoluvlastnictví automobilu nebo jachty je to úplně jiný svět. Frakční vlastnictví se blíží spíše modelu „členství v leteckém klubu“, jen s tím rozdílem, že vlastníte podíl na reálném stroji, nikoli jen právo jej užívat.

Aby systém fungoval, musí být extrémně dobře nastaveny tři oblasti:

1. Pravidla užívání – kdo může kdy létat, jak se plánují lety, jak se řeší kolize termínů.
2. Rozdělení nákladů – pevná pravidla pro provozní náklady, mimořádné servisní zásahy a dlouhodobé investice.
3. Odchod a vstup vlastníků – jak se převádí podíl, jak se stanovuje jeho cena a jak se chrání ostatní spoluvlastníci.

Správně nastavené frakční vlastnictví umožní létat komfortně s výrazně nižšími náklady, ale vyžaduje velmi dobré smluvní ošetření. V praxi jde o jednu z nejkomplexnějších smluv v oblasti leteckého práva.

Hlavní pointa: financování letadla není o penězích, ale o procesu

Složité není financování samo o sobě. Složitou část představuje proces, který k němu vede.

Banky jsou extrémně konzervativní a u letadel prověřují každý detail:

• dokumentaci k letadlu,
• původ finančních prostředků,
• stranu kupující i prodávající,
• sankční rizika a zahraniční vazby,
• soulady s předpisy.

Tady platí jednoduchá pravda: kdo nezvládne dokumentaci, neprojde. Transakce zůstane na zemi, i když jsou peníze připravené.

A podobný princip platí i pro nákupy „za hotové” – proces převodu může stále selhat na zástavách, formalitách nebo chybné dokumentaci.

Proč je AML kontrola při financování letadel klíčová?

U financování letadel se s AML kontrolou potkáte prakticky vždy. Banky, leasingové společnosti i advokáti musí prověřit:

• původ financí,
• vlastnickou strukturu klienta,
• tok peněz,
• napojené subjekty,
• možná sankční rizika.

U mezinárodních transakcí je AML často nejsložitější část obchodu. Nejde o formalitu – jde o filtr, kterým musí projít všichni, kdo do transakce vstupují.

Co z toho plyne?

Ať už si letadlo kupujete “za svoje”, na úvěr, na leasing nebo jen pronajímáte, transakce proběhne hladce jen tehdy, když:

• je dokumentace kompletní a připravená předem,
• proces je nastavený krok po kroku,
• podmínky financování nebo pronájmu jsou čistě definované,
• due diligence proběhne včas.

Jinak obchod zůstane v hangáru.

Závěr

Kdo uvažuje o pořízení nebo užívání letadla, měl by vědět, že nejde o běžnou transakci. Je to proces, kde každá chyba má skutečné náklady.

Potřebujete provést procesem koupě letadla bezpečně? V naší kanceláři jsme pomohli již řadě klientů s výběrem vhodného způsobu financování letadel i komunikací s bankami, leasingovými společnostmi a dalšími subjekty tak, aby obchod opravdu vzlétl – a neuvízl v papírové turbulenci. Letecké právo je naše práce i koníček!

JUDr. Ing. Jan Vych, advokát a partner