Zákon o ochraně oznamovatelů je součástí českého právního řádu již dva roky. Účelem ochrany oznamovatelů je zajistit, aby oznamovatel v postavení zaměstnance mohl prostřednictvím oznamovacího systému podat oznámení o možném protiprávním jednání bez obav z odvetných opatření po jeho podání.
Ačkoli v současné době již proces oznamování funguje bez větších problémů, můžeme v zákoně stále najít problematické aspekty, které jsou zpřesňovány zejména judikaturní činností soudů.
Předmět sporu
Jedním ze sporných aspektů je, zda lze ochranu podle zákona o ochraně oznamovatelů uplatnit i v případech, kdy k ukončení pracovního či služebního poměru dojde ještě před podáním oznámení, pokud okolnosti naznačují, že zaměstnavatel jednal v reakci na jeho možné podání.
Touto otázkou se zabýval také Nejvyšší správní soud ve svém nedávném rozsudku ve věci sp. zn.
8 Ads 100/2025 ze dne 22. října 2025, v němž řešil případ ukončení služebního poměru ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) ve zkušební době bez udání důvodu.
V daném případě šlo o to, že bývalá ředitelka SÚKL dne 18. prosince 2023 na poradě vedení přednesla výsledky auditu, který byl zadán z jejího podnětu. Následně jí bylo dne 20. prosince 2023 doručeno oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době, a to bez uvedení důvodu. Po ukončení služebního poměru podala bývalá ředitelka dne 21. prosince 2023 oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů, v němž upozornila na možné protiprávní jednání.
Řízení před Městským soudem v Praze
Po vyčerpání všech opravných prostředků na úrovni veřejné správy podala bývalá ředitelka SÚKL správní žalobu k Městskému soudu v Praze proti rozhodnutí nejvyššího státního tajemníka ministerstva zdravotnictví, který potvrdil zrušení jejího služebního poměru.
V žalobě mimo jiné tvrdila, že ukončení bylo odvetným opatřením podle zákona o ochraně oznamovatelů, neboť k němu došlo kvůli hrozbě podání oznámení po zveřejnění výsledků auditu. Městský soud se s její argumentací ztotožnil, kdy konstatoval, že ochrana by se měla vztahovat i na případy, kdy bylo oznámení podáno až po skončení služebního poměru, které lze považovat za odvetné opatření dle zákona o ochraně oznamovatelů.
Řízení před Nejvyšším správním soudem
Proti tomuto rozsudku Městského soudu podalo Ministerstvo zdravotnictví kasační stížnost, ve které rozporovalo to, že by ukončení služebního poměru před podáním oznámení mělo být považováno za odvetné opatření dle zákona o ochraně oznamovatelů.
S obsahem kasační stížností se Nejvyšší správní soud ztotožnil. Ve svém rozhodnutí zdůraznil, že s ohledem na obsah úpravy zákona o ochraně oznamovatelů, který navazuje i na evropskou úpravu, není možné dojít k závěru, že by ukončení služebního poměru v tomto případě mohlo být považováno za odvetné opatření. Odvetné opatření dle zákona o ochraně oznamovatelů může nastat až po podání oznámení a argumentace, že by ukončení služebního poměru před podání oznámení mohlo být odvetným opatřením, je tak nesprávná.
Závěr
Nejvyšší správní soud jasně vymezil, od jakého okamžiku se ochrana oznamovatele uplatní. Rozsudek upozorňuje potenciální oznamovatele na nutnost učinit oznámení včas a v souladu se zákonem, aby se na ně vztahovala zákonná ochrana před odvetnými opatřeními.
Zdroj: Leagle.One
Nevíte, zda se na Vás vztahuje ochrana oznamovatelů? Potřebujete pomoci s nastavením vnitřních systémů ve Vaší společnosti? Se vším Vám pomůžeme a vyřešíme i Vaše problémy!
JUDr. Ing. Jan Vych, advokát a partner
Mgr. David Šnajdr, koncipient
