S rostoucím využitím dronů přichází i potřeba jasných pravidel provozu dronů. Evropská legislativa proto rozdělila provoz dronů do tří základních kategorií podle úrovně rizika. Právě pochopení těchto kategorií je pro firmy i jednotlivce naprosto zásadní. Určuje totiž, jaká oprávnění potřebujete, jaké povinnosti musíte splnit a co si při létání můžete dovolit.

Proč existují kategorie provozu

Dříve byla pravidla v jednotlivých státech velmi rozdílná. Evropská unie proto zavedla jednotný systém. Cílem bylo vytvořit společná pravidla pro všechny členské státy.

Základní princip je jednoduchý: čím vyšší riziko provozu, tím přísnější požadavky.

Kategorie tedy nerozhoduje pouze samotný dron, ale především:

• kde létáte,
• nad kým (čím) létáte,
• jak vysoko létáte,
• zda létáte autonomně,
• zda přepravujete náklad,
• a jaké následky by mohl mít případný incident.

Evropská legislativa rozlišuje tři hlavní kategorie:

1. Otevřená (Open)
2. Specifická (Specific)
3. Certifikovaná (Certified)

1. Otevřená kategorie (Open)

Otevřená kategorie je nejběžnější a využívá ji většina hobby pilotů i velká část firemních provozů. Je určena pro lety s nízkým rizikem.

Typické využití

Do otevřené kategorie spadá například fotografování a natáčení, inspekce budov, mapování pozemků, marketingové záběry, zemědělské monitorování nebo rekreační létání.

Základní pravidla

Provoz v otevřené kategorii musí splňovat několik základních podmínek:

• maximální výška letu 120 metrů, pokud v daném místě není výška povolená leteckými předpisy (mapy pro provoz dronů) nižší
• let pouze na dohled pilota (VLOS),
• zákaz přepravy nebezpečného nákladu,
• zákaz shazování předmětů,
• provoz nesmí představovat vysoké riziko pro osoby.

Ve většině případů je také nutná registrace provozovatele dronu.

Podkategorie A1, A2 a A3

Otevřená kategorie se dále dělí na tři podkategorie.

A1 – létání i poblíž lidí

V této podkategorii lze létat i v blízkosti osob, nikoliv však nad shromážděním lidí. Typicky sem spadají menší a lehčí drony. Pilot musí minimalizovat dobu přeletu nad osobami.

Obvykle je nutné:

• přečíst uživatelskou příručku,
• absolvovat online školení,
• složit online teoretickou zkoušku,

A2 – létání blízko lidí (s omezeními)

Kategorie A2 umožňuje provoz blíže k lidem, ale vyžaduje vyšší úroveň znalostí pilota.

Obvykle je nutné:

• přečíst uživatelskou příručku,
• absolvovat online školení,
• složit online teoretickou zkoušku,
• provést praktický výcvik
• vykonat písemnou zkoušku.

Pilot zároveň musí dodržovat bezpečné odstupy, například low speed režim – vzdálenost do 5 m od lidí, jinak do 30 m.

A3 – létání daleko od lidí

Nejméně náročná podkategorie z pohledu kvalifikace, ale s největšími omezeními provozu. Létat lze pouze daleko od obytných oblastí, mimo hustě zastavěná území a v dostatečné vzdálenosti od osob.

Obvykle je nutné:

• přečíst uživatelskou příručku,
• absolvovat online školení,
• složit online teoretickou zkoušku.

Tato podkategorie je často využívána například při průmyslových inspekcích mimo města.

2. Specifická kategorie (Specific)

Specifická kategorie je určena pro rizikovější operace, které už nesplňují podmínky otevřené kategorie. Typicky jde o profesionální nebo komerční provoz s vyšší mírou rizika.

Kdy se dostáváte do specifické kategorie

Například když:

• létáte mimo přímý dohled pilota (BVLOS),
• létáte ve městech s vyšším rizikem,
• provozujete těžší drony,
• létáte v blízkosti letišť,
• provádíte automatizované mise,
• přepravujete náklad.

Co je potřeba

Ve specifické kategorii už nestačí pouze základní registrace pilota.

Provozovatel zpravidla potřebuje:

• provozní oprávnění od Úřadu pro civilní letectví,
• analýzu rizik,
• provozní příručku,
• popis bezpečnostních opatření,
• odpovídající kvalifikaci pilotů.

SORA – posouzení rizik

Klíčovým pojmem specifické kategorie je SORA (Specific Operations Risk Assessment). Jde o metodiku hodnocení rizik, která posuzuje například:

• riziko pro osoby na zemi,
• riziko kolize s pilotovaným letadlem,
• technické zabezpečení dronu,
• schopnosti pilota,
• nouzové postupy.

Úřad následně rozhoduje, zda je provoz dostatečně bezpečný.

Standardní scénáře

Evropská legislativa zavedla také tzv. standardní scénáře. Pokud provoz odpovídá předem definovanému scénáři, může být schvalování výrazně jednodušší.

To je důležité zejména pro firmy, které chtějí provozovat opakované komerční lety.

3. Certifikovaná kategorie (Certified)

Nejpřísnější kategorií je certifikovaná. Používá se pro operace s velmi vysokým rizikem, které se svou povahou blíží klasickému letectví.

Typické příklady

Do certifikované kategorie mohou spadat například autonomní přeprava osob, letecké taxi, přeprava nebezpečného nákladu, velké autonomní logistické systémy nebo provoz nad hustě obydlenými oblastmi s vysokým rizikem.

Co je potřeba

Zde už se vyžaduje:

• certifikace dronu,
• certifikace provozovatele,
• licence pilotů,
• velmi přísné technické a bezpečnostní standardy.

Pravidla se v mnoha ohledech podobají klasické letecké dopravě. V běžné podnikové praxi se s touto kategorií zatím setkáváme spíše minimálně, ale s rozvojem autonomní dopravy bude její význam růst.

Jak zjistit, do které kategorie spadáte

To je jedna z nejčastějších otázek firem i pilotů. Rozhodující není jen typ dronu, ale hlavně konkrétní způsob použití. Stejný dron může být v jednom případě v otevřené kategorii a v jiném případě ve specifické kategorii.

Například fotografování pole mimo obec může být otevřená kategorie, ale inspekce centra města stejným dronem už může vyžadovat specifickou kategorii.

Co je dobré posoudit před každým letem

Před plánováním provozu je vhodné vyhodnotit:

• místo letu,
• hustotu obyvatelstva,
• vzdálenost od letišť,
• typ dronu,
• hmotnost dronu,
• automatizaci letu,
• vzdálenost pilota od dronu,
• možná rizika.

Nejčastější omyly

„Když je dron malý, pravidla neplatí.“

I malé drony podléhají pravidlům. U některých modelů jsou požadavky mírnější, ale povinnosti nezmizí.

„Komerční létání je automaticky specifická kategorie.“

Není. Mnoho komerčních činností lze provozovat v otevřené kategorii, pokud jsou splněna pravidla.

„Když mám oprávnění, mohu létat kdekoliv.“

Ani to neplatí. Každý let musí respektovat geografické zóny, omezené prostory, ochranná pásma a místní omezení.

Praktický dopad pro firmy

Kategorie provozu nejsou jen administrativní formalita.

Mají přímý vliv na náklady provozu, školení pilotů, pojištění, technologické vybavení, rychlost schvalování projektů nebo možnosti automatizace.

Firma, která chce drony využívat dlouhodobě, by měla už při plánování projektu vědět:

• jakou kategorii bude potřebovat,
• jaké procesy musí nastavit,
• a jaké legislativní povinnosti ji čekají.

Správné nastavení od začátku může výrazně ušetřit čas i náklady.

Závěr

Kategorie provozu dronů představují základ evropské legislativy pro bezpilotní systémy.

Otevřená kategorie umožňuje relativně jednoduchý provoz s nízkým rizikem. Specifická kategorie řeší profesionální a rizikovější operace. Certifikovaná kategorie pak směřuje k budoucnosti autonomní letecké dopravy.

Pro každého provozovatele je důležité pochopit, že nejde jen o samotný dron, ale především o způsob jeho použití. Právě správné zařazení provozu je prvním krokem k bezpečnému, legálnímu a efektivnímu využití dronů v podnikání.

JUDr. Ing. Jan Vych, advokát a partner