Nejvyšší soud České republiky v loňském roce vydal pod sp.zn. sp. zn. 33 Cdo 3694/2008  poměrně zásadní rozhodnutí, ve kterém opětovně konstatuje, že jakákoli ujednání, kterými by byl zástavní dlužník v rozporu se zákonem vyloučen nebo omezen v nakládání se zástavou, jsou neplatná dle §39 obč.z., neboť odporují účelu (smyslu) zástavního práva. Zástavní právo totiž zásadně nebrání vlastníku zástavy (zástavnímu dlužníku) nakládat se zástavou. Nestanoví-li zákon něco jiného, může zástavní dlužník zástavu zcizit, znovu ji zastavit, zřídit k ní věcné břemeno, dát ji do nájmu apod.