Obchodní korporace jsou jednou z forem podnikání, jejichž fungování stojí na vzájemné důvěře osob účastnících se na korporační struktuře obchodní korporace, a to jak společníků vůči sobě navzájem, tak i na důvěře společníků k členům statutárních orgánů či jiných orgánů obchodní korporace. Tyto uvedené závěry lze uplatnit i na podnikání v rámci společnosti s ručením omezeným, kde tato důvěra a principy fungování společnosti s ručením omezeným se odráží v zákonných povinnostech společníků společností s ručením omezeným, ale hlavně v povinnostech jednatelů jako statutárních orgánů společnosti s ručením omezeným. Co je tedy odpovědné podnikání?
Cílem tohoto článku je se zaměřit na základní zákonné povinnosti těchto osob a ve stručnosti vysvětlit, jak se v praxi projevují.
Povinnost loajality společníka
Základní povinností společníka je podle § 212 občanského zákoníku to, že musí jednat vůči společnosti loajálně. V praxi to znamená, že ji nesmí vědomě poškozovat nebo zneužívat své postavení.
Zde je nutné zdůraznit, že ne každý odlišný zájem společníka je zároveň porušením této povinnosti. Společník totiž jedná často v odlišném zájmu, než by jednala společnost jako právnická osoba, a to zejména z toho důvodu, že společník může mít svůj vlastní zájem na tom, aby společnost jednala takovým způsobem, který je pro společníka výhodný a projeví se pozitivně zejména v jeho sféře. Tento aspekt je nutný vždy při posouzení porušení povinnosti loajality společníka brát do úvahy, neboť jen tak lze dovodit vznik odpovědnosti společníka vůči společnosti či ostatním společníkům.
Povinnosti jednatele
Kromě osoby společníka další důležitou osobou, která je účastna na fungování obchodní korporace, je jednatel, popř. více jednatelů. Ti jsou v postavení statutárního orgánu, kterému přísluší obchodní vedení společnosti.
I pro osobu jednatele jsou stanoveny značné povinnosti, které je nutné odlišovat od povinností společníka, a to i přesto, že v praxi se často stává, že osoba jednatele je totožná s osobou společníka.
Mezi hlavní povinnosti jednatele patří:
- povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a
- povinnost bezodkladně oznámit jakýkoli střet zájmů, aby se zabránilo situacím, kdy by jednatel mohl upřednostnit vlastní zájmy před zájmy obchodní korporace.
Povinnost péče řádného hospodáře
Povinnost péče řádného hospodáře je základní povinností členů volených orgánů obchodních korporací, včetně jednatelů společností s ručením omezeným. Jejím hlavním cílem je stanovit standardy pro výkon funkce člena orgánu obchodní korporace a určit to, jak mají členové orgánů obchodní korporace jednat a jakých jednání by se měli vyvarovat.
Základní pravidla této povinnosti vyplývají z § 159 OZ. Podle nich člen voleného orgánu právnické osoby přijímá funkci s tím, že se zavazuje vykonávat ji s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí.
Tato povinnost se skládá ze tří hlavních složek:
- jednání s nezbytnou loajalitou,
- jednání s potřebnými znalostmi,
- jednání s pečlivostí.
Každý člen voleného orgánu musí tyto složky zohlednit a při výkonu funkce postupovat tak, aby jeho rozhodnutí byla v souladu s péčí řádného hospodáře.
ZOK dále modifikuje tyto požadavky zavedením tzv. pravidla podnikatelského úsudku. Podle tohoto pravidla se považuje jednání člena voleného orgánu za pečlivé a informované, pokud člen orgánu při rozhodování v dobré víře a na základě dostupných informací jedná v obhajitelném zájmu obchodní korporace. Tzn. že si myslí, že to jeho rozhodnutí je správné a je v zájmu obchodní korporace.
Podnikatelský úsudek
Důležité je však to, že pravidlo podnikatelského úsudku nelze použít k ospravedlnění jednání, které porušuje povinnost loajality. Povinnost loajality je samostatná a zásadní složka péče řádného hospodáře, která spočívá v tom, že člen orgánu nesmí jednat ve vlastní prospěch na úkor obchodní korporace, nesmí zneužívat své postavení a musí vždy chránit zájmy obchodní korporace[1].
To tedy znamená, že i když jednatel jedná „rozumně“ podle pravidla podnikatelského úsudku – tedy informovaně a v dobré víře – pokud při tom upřednostní svůj osobní prospěch před zájmy obchodní korporace, porušuje svou povinnost loajality. Takové jednání je považováno za porušení povinnosti péče řádného hospodáře, protože loajalita je základním kritériem, bez jehož naplnění nelze mluvit
o řádném výkonu funkce člena orgánu obchodní korporace.
Rozumně pečlivá osoba
ZOK dále konkretizuje povinnost péče řádného hospodáře tím, že podle § 52 ZOK se vždy přihlíží k tomu, jak by se v obdobné situaci zachovala jiná rozumně pečlivá osoba na místě člena orgánu obchodní korporace. Tento standard představuje objektivní měřítko průměrného chování rozumně pečlivé osoby. Pokud by se taková osoba ve stejné situaci zachovala jinak než člen orgánu obchodní korporace, lze jednání člena orgánu považovat za porušení povinnosti péče řádného hospodáře.
Výše uvedené zásady platí rovněž pro členy voleného orgánu, kteří působí ve více obchodních korporacích. V každé z těchto obchodních korporací jsou povinni jednat loajálně a s péčí řádného hospodáře. To však neznamená, že by byli zbaveni povinnosti jednat pečlivě a loajálně i vůči ostatním obchodním korporacím, ve kterých rovněž zastávají funkci člena orgánu této obchodní korporace.
I u těchto obchodních korporacích platí, že nesmí člen jejich voleného orgánu bez řádného důvodu jednat v rozporu s jejich zájmy. Jakékoliv jednání v rozporu s těmito zájmy představuje porušení povinnosti péče řádného hospodáře a vytváří právní základ pro uplatnění nároků spjatých s porušením péče řádného hospodáře (srov. NS 27 ICdo 62/2017).
Porušení povinnosti při střetu zájmů
Kromě povinnosti péče řádného hospodáře je u jednatele klíčová také povinnost související se střetem zájmů, upravená v § 54 až § 56 ZOK. Ta slouží jako zásadní mechanismus ochrany společnosti před zneužitím postavení jednatele.
Dle úpravy střetu zájmů nesmí být zájmy člena voleného orgánu obchodní korporace ve střetu se zájmy obchodní korporace, kdy jakékoliv osobní zájmy člena tohoto orgánu, zájmy jemu blízkých osob či osob, které má možnost ovlivnit nebo ovládat, a které by mohly být v rozporu se zájmy obchodní korporace, musí člen tohoto orgánu bez zbytečného odkladu oznámit orgánu, jehož je členem, popřípadě kontrolnímu orgánu, pokud je zřízen, nebo alternativně nejvyššímu orgánu obchodní korporace
(v společnosti s ručením omezeným valné hromadě). Po tomto oznámení má kontrolní nebo nejvyšší orgán pravomoc dočasně pozastavit členovi voleného orgánu výkon jeho funkce, pokud dojde k závěru, že se tato osoba nachází ve střetu zájmů.
Tato oznamovací povinnost se uplatní i v situacích, kdy člen voleného orgánu hodlá uzavřít smlouvu s obchodní korporací, případně pokud obchodní korporace hodlá zajistit nebo potvrdit dluhy, nebo se stát jejich spoludlužníkem, a to vůči této osobě, popř. osobám, které jsou této osobě blízké, jím ovlivněné či ovládané.
Možnosti postupu vůči porušování povinností jednatele
V případě, že jednatel poruší svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře nebo nesplní povinnost oznámit střet zájmů, vzniká společnosti nárok na náhradu újmy, kterou tímto jednáním utrpěla.
Pokud jde o porušení povinnosti péče řádného hospodáře, zákon stanoví, že osoba, která tuto povinnost porušila, je povinna vydat společnosti veškerý prospěch, který v souvislosti s takovým jednáním získala, nebo – pokud vydání prospěchu není možné – nahradit jeho hodnotu v penězích (§ 53 odst. 1 ZOK).
Stejný režim se uplatní i tehdy, kdy jednatel využije své postavení k dosažení osobního prospěchu na úkor společnosti, například prostřednictvím smluv uzavíraných se společností nebo osobami jemu blízkými. V takovém případě je společnost oprávněna požadovat vydání získaného prospěchu, případně jeho peněžní ekvivalent.
Náhrada újmy společnosti přichází v úvahu rovněž při porušení povinností spojených se střetem zájmů. Pokud jednatel neoznámí existenci střetu zájmů v souladu se zákonem a tím společnosti vznikne škoda, lze po něm požadovat její náhradu podle obecných pravidel občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu.
Lze tedy shrnout, že společnost má k dispozici účinné právní prostředky, jak se proti jednání jednatele, které je v rozporu s péčí řádného hospodáře nebo s povinností oznámit střet zájmů, bránit a jak se domoci náhrady za vzniklou újmu. Tyto prostředky může společnost uplatnit nejen zpětně, ale i opakovaně, pokud by se obdobné porušení povinností ze strany jednatele v budoucnu opakovalo.
Závěr
Povinnosti společníků a jednatelů představují základní pilíře fungování společnosti s ručením omezeným. Zatímco loajalita společníků slouží jako korektiv jejich postavení vůči společnosti a ostatním společníkům, jednatelé nesou výrazně vyšší odpovědnost, spojenou s povinností jednat s péčí řádného hospodáře a s povinností oznamovat střet zájmů. Tyto povinnosti nejsou jen formální – jejich dodržování je nezbytné pro stabilitu a důvěryhodnost společnosti. Nedodržení má za následek vznik právní odpovědnosti a umožňuje společnosti efektivně hájit své zájmy a domáhat se nápravy. V praxi tak odpovědné plnění těchto povinností chrání nejen společnost samotnou, ale i férové vztahy uvnitř společnosti.
Nejste si jistí, jak je to s odpovědností společníků a jednatelů ve společnosti s ručením omezeným? Domníváte se, že Váš společník či jednatel porušil svou povinnost a nevíte, jak dále postupovat? Poradíme Vám! Jsme odborníci na korporátní právo.
Tým Advokátní kanceláře Vych & Partners
[1] Tato povinnost loajality je přísnějšího rázu než u povinnosti loajality společníka, neboť členové volených orgánů musí vždy postupovat v souladu se zájmy obchodní korporace.
