Ministerstvo zdravotnictví včera, tedy 15. 3. 2021, opět změnilo své mimořádné opatření ze dne 1. 3. 2021 o povinném testování ve firmách (č.j. MZDR 47828/2020-16/MIN/KAN ve znění změny účinné od 9. 3. 2021, č.j. MZDR 47828/2020-21/MIN/KAN)
Celý text mimořádného opatření naleznete ZDE.
Povinnost minimálně jednou týdně testovat zaměstnance se s účinností od 26. 3. 2021 vztahuje také na všechny zaměstnavatele (podnikatele nebo národní či státní podniky) na území ČR, kteří zaměstnávají od 10 do 49 zaměstnanců. Podstatné pro posouzení, koho se toto opatření týká, je upřesnění (v čl. VI), že za zaměstnance se považují také dočasně přidělení zaměstnanci agentury práce a „další osoby, které na základě jiného právního vztahu, než je pracovněprávní vztah, vykonávají práci nebo obdobnou činnost na pracovišti zaměstnavatele společně s jeho zaměstnanci.“ Koho tím MZČR míní, je třeba dovodit výkladem za pomoci velmi sporého odůvodnění první změny opatření:
„Rozšiřuje se definice pojmu „zaměstnanec“ tak, aby dopadala i na další kategorie osob, které se vyskytují na pracovišti společně se zaměstnanci a je tak epidemiologického hlediska významné, aby i tyto jiné osoby se musely podrobit testování.“
Lze předpokládat, že záměrem je zahrnout subjekty, které pro zaměstnavatele (tak jako jeho zaměstnanci) vykonávají pravidelně či po určitou delší dobu činnost na základě jiného, než pracovněprávního vztahu. Nepůjde tedy zřejmě o obchodního partnera, který se dostaví (jednorázově) na osobní schůzku na pracoviště zaměstnavatele, ale půjde např. o člověka, který na základě nějaké občanskoprávní smlouvy poskytuje zaměstnavateli pravidelně služby způsobem blížícím se pracovněprávnímu vztahu (typicky půjde o tzv. „smlouvy na IČ“ nebo také „ičaře“), ať už jde o vztahy legální (např. vztah advokát – advokátní kancelář), nebo nelegální (švarcsystém).
Pro posouzení, zda se na konkrétního zaměstnavatele tato povinnost vztahuje, je tedy třeba sečíst jak zaměstnance v pracovním poměru, tak zaměstnance pracující na základě dohod mimo pracovní poměr a právě tyto spolupracující osoby.
Všichni zaměstnanci (včetně osob považujících se za zaměstnance) jsou povinni na výzvu zaměstnavatele testování podstoupit (výjimka i nadále platí pro osoby, které COVID-19 prodělaly, a to do 90 dní od prvního pozitivního testu, a osob, které mají certifikát o očkování a od kompletního očkování jim uplynulo minimálně 14 dní). Zaměstnanci (a osoby se za ně považující) jsou pak povinni kvalifikovaným způsobem prokázat buď provedení testu (a negativní výsledek) nebo existenci výjimky z povinnosti se testovat (očkování, prodělání COVID-19). V této souvislosti je možno si všimnout další změny, byť zřejmě nechtěné. Patrně nedopatřením vypadla výslovná povinnost prokázat testování (nebo výjimku – očkování, prodělání COVID-19) pro zaměstnance zaměstnavatelů majících méně než 250 zaměstnanců (čl. IV opatření ve znění této nové změny). Tuto povinnost však lze jistě dovodit i bez výslovné úpravy (byť výslovné formulování této povinnosti jen pro jednu kategorii zaměstnanců může vzbudit otázky a dohady).
