V předchozích dílech našeho seriálu jsme se věnovali pravidlům, která musí provozovatelé dronů dodržovat dnes. S rozvojem technologií se ale stále více dostáváme k otázce, jak bude vypadat provoz dronů v (blízké) budoucnosti.

Jedním z nejvýraznějších trendů jsou autonomní drony – tedy bezpilotní systémy schopné bezpečného letu bez zásahu pilota. Autonomní drony už nejsou otázkou vzdálené budoucnosti. V některých oblastech se již reálně používají. Otázkou proto není, zda autonomní provoz přijde, ale jak rychle se rozšíří a jak na něj bude reagovat právní regulace.

Automatický, nebo autonomní dron?

Pojmy „automatický“ a „autonomní“ se někdy používají jako synonyma. Z pohledu provozu dronů však nejde o totéž.

Automatický dron může například letět po předem naplánované trase nebo provádět předem nastavenou činnost. Jeho chování je založeno na předem stanovených pravidlech a lze po provozovat ve všech kategoriích.

Autonomní dron je schopen samostatně reagovat také na situace, které nebyly předem naprogramovány. Dokáže například vyhodnotit změnu okolních podmínek a podle situace upravit své chování.

Autonomie přitom nemusí nutně znamenat využití umělé inteligence. Právně je podstatnější schopnost systému bezpečně vykonávat zamýšlený let bez zásahu pilota.

Je autonomní provoz vůbec povolen?

Ano, ale ne ve všech režimech.

Podle evropských pravidel není autonomní provoz přípustný v otevřené kategorii. Autonomní operace mohou být za splnění příslušných podmínek prováděny ve specifické nebo certifikované kategorii.

To je důležité zejména pro podnikatele. Pokud má být dron schopen samostatně provádět například dlouhodobé inspekce infrastruktury, monitoring rozsáhlých území nebo jiné komplexní činnosti, nelze jednoduše vycházet z toho, že postačí běžné podmínky pro provoz dronu v otevřené kategorii.

Konkrétní režim se bude odvíjet od povahy zamýšlené operace, použitého systému a míry rizika.

Kde mohou autonomní drony najít uplatnění?

Potenciál autonomních systémů je především tam, kde je potřeba opakovaně provádět stejnou nebo dlouhodobou činnost a současně by bylo neefektivní, aby každý let aktivně řídil pilot.

Může jít například o:

• inspekce fotovoltaických elektráren,
• kontrolu elektrického vedení a potrubí,
• monitoring staveb a infrastruktury,
• kontrolu rozsáhlých průmyslových areálů,
• monitoring lesů a zemědělských ploch,
• inventury a automatizaci logistických procesů,
• doručování zásilek,
• další specializované průmyslové aplikace.

Právě zde se ukazuje hlavní ekonomický potenciál autonomie: dron nemusí být pouze nástrojem pilota, ale může se stát součástí automatizovaného podnikového procesu.

Kdo odpovídá, když dron rozhoduje sám?

S rostoucí mírou autonomie se mění také způsob, jakým je třeba přemýšlet o odpovědnosti.

Pokud dron provádí let bez přímého zásahu pilota, neznamená to, že za jeho provoz nikdo neodpovídá. Provozovatel musí i nadále zajistit, aby byla operace prováděna bezpečně a v souladu s příslušnými pravidly a podmínkami provozu.

Současně mohou vznikat další otázky: Co když autonomní systém vyhodnotí situaci nesprávně? Kdo odpovídá za chybu způsobenou softwarem? Jak se posuzuje závada senzoru nebo komunikačního systému? A jakou roli hraje výrobce, provozovatel nebo osoba odpovědná za konkrétní operaci?

Právě s rostoucí autonomií proto bude stále důležitější nejen technická spolehlivost systému, ale také jasné rozdělení odpovědnosti mezi jednotlivé subjekty.

Autonomie neznamená létání bez pravidel

Je snadné podlehnout představě, že autonomní dron je jednoduše „robot, který létá sám“. Z právního hlediska je však situace podstatně složitější.

Autonomní systém musí být schopen bezpečně fungovat i v situacích, které nelze přesně předem předvídat. To klade vyšší nároky nejen na konstrukci dronu, ale také na jeho software, senzory, komunikaci, procesy provozovatele a celkové posouzení rizik.

A právě tady se technologie začíná stále více potkávat s regulací.

Co bude dál?

Autonomní drony mohou významně změnit způsob, jakým podniky využívají bezpilotní systémy. Z jednotlivého nástroje v rukou pilota se mohou postupně stát součástí rozsáhlejších automatizovaných systémů.

Autonomie ale řeší pouze jednu část budoucnosti bezpilotního létání – schopnost jednotlivého dronu samostatně reagovat na okolní svět.

Pokud má ve vzdušném prostoru současně létat velké množství autonomních i dalších bezpilotních systémů, vzniká další zásadní otázka:

Jak zajistit, aby spolu bezpečně fungovaly?

Právě na tuto otázku dává odpověď evropský systém U-space, kterému se budeme podrobněji věnovat v příštím díle.

Plánujete využít autonomní drony ve svém podnikání? Obraťte se na nás. Rádi Vám pomůžeme posoudit právní rámec zamýšleného provozu a nastavit jej tak, aby odpovídal regulatorním požadavkům.

JUDr. Ing. Jan Vych, advokát a partner