Stavíte drony na zakázku, vyvíjíte vlastní autonomní technologie nebo potřebujete do provozu dostat stroj s nestandardními senzory? Provoz bezpilotních systémů vlastní konstrukce má v legislativě EU své specifické místo. Zatímco v běžné kategorii Open s nimi narazíte na přísné limity, kategorie Specific otevírá prostor pro legální a předvídatelný provoz – pokud správně zvládnete proces posouzení rizik.

Provoz bezpilotních systémů (UAS) v Evropské unii se řídí jednotným regulatorním rámcem, jehož základem jsou nařízení Komise (EU) 2019/947 a nařízení Komise (EU) 2019/945. Tento rámec zavedl třístupňové členění provozu podle míry rizika na kategorii otevřenou (Open), specifickou (Specific) a certifikovanou (Certified).

Ačkoli většina dronového provozu probíhá v kategorii Open s komerčními stroji s označením třídy C0 až C4 , existuje různorodá skupina provozovatelů, kteří konstruují drony vlastní. Ti se v kategorii Open zpravidla neuplatní a jejich provoz spadá do komplexnější kategorie Specific.

Proč provozovatelé volí vlastní konstrukci?

Motivace k vlastní stavbě dronů ovlivňuje charakter plánovaných operací, a tím i výsledek procesu posouzení rizik. Nejčastěji jde o tyto oblasti:

• Výzkum a vývoj: Akademické instituce a startupy testují nová softwarová řešení, senzory či algoritmy pro autonomní navigaci a AI analýzu dat. Dron je zde testovacím prostředkem, nikoli finálním produktem.
• Specifické průmyslové inspekce: Energetické či průmyslové podniky potřebují nestandardní kombinace senzorů (termovize, LiDAR, plynové detektory), které trh nenabízí. Inspekce výškových staveb a potrubí vyžadují specifickou nosnost a výdrž.
• Precizní zemědělství: Konstrukce dronů na míru pro aplikaci postřiků, setí či multispektrální snímkování přizpůsobené konkrétním plodinám.
• Záchranné a bezpečnostní operace: Složky IZS experimentují s vlastními platformami pro vyhledávání osob, monitoring požárů nebo transport zdravotnického materiálu za ztížených povětrnostních podmínek.
• Filmová tvorba a FPV létání: Profesionální kinematografické drony stavěné na zakázku pro specifické kamery nebo komunitní FPV závodní drony.

Kategorie Open vs. Specific: Kde je hranice?

Kategorie Open vyžaduje splnění přesných parametrů. Klíčovým předpokladem je označení třídy C0–C4 (štítek CE), kterým výrobce garantuje technickou shodu. Drony vlastní konstrukce toto označení ze své podstaty nemají.

Výjimka v kategorii Open: Vlastní drony lze provozovat v subkategorii A3, ovšem za velmi omezujících podmínek: provoz v přímé viditelnosti (VLOS), hmotnost do 25 kg, maximální výška 120 metrů a minimální vzdálenost 150 metrů od osob a zástavby.

Jakmile plánujete létat nad 120 metrů, mimo vizuální dohled (BVLOS) nebo v blízkosti osídlených oblastí, ocitáte se v kategorii Specific.

Klíčová výhoda kategorie Specific

V této kategorii lze provozovat všechny bezpilotní systémy, včetně těch bez označení třídy C. To vytváří legální prostor pro drony vlastní konstrukce. Provozovatel má tři cesty k získání oprávnění:

1. Standardní scénáře (STS): Předschválené rámce, které však vyžadují drony třídy C5 nebo C6. Pro vlastní konstrukce jsou proto nevyužitelné.
2. Předdefinované posouzení rizik (PDRA): Zjednodušené scénáře publikované agenturou EASA (Evropská agentura pro bezpečnost letectví). I ty jsou ale podmíněny technickými požadavky, které vlastní stavba nemusí splňovat.
3. Metodika SORA (Specific Operations Risk Assessment): Komplexní posouzení rizik na míru. Je to univerzální cesta, která funguje pro jakýkoli dron bez ohledu na jeho původ. Pro vlastní konstrukce jde o hlavní variantu.

Metodika SORA v deseti krocích

SORA je celoevropsky uznávaný nástroj pro klasifikaci rizik a definování bezpečnostních cílů. Mezi nejdůležitější kroky schvalovacího procesu patří:

• ConOps (Concept of Operations): Detailní popis plánovaného provozu (kde, jak vysoko, nad jakým terénem a s jakými bezpečnostními prvky se bude létat).
• Ground Risk Class (GRC): Hodnocení pozemního rizika (ohrožení lidí a majetku na zemi), které se odvíjí od hmotnosti, rychlosti dronu a hustoty osídlení.
• Air Risk Class (ARC): Hodnocení vzdušného rizika (pravděpodobnost kolize s pilotovaným letadlem) na základě povahy vzdušného prostoru.
• Stanovení úrovně SAIL: Výsledná hodnota na stupni I až VI. Platí úměra: čím vyšší SAIL, tím přísnější požadavky na techniku, výcvik a dokumentaci.
• Cíle provozní bezpečnosti (OSO): Specifické technické a provozní požadavky (spolehlivost, nouzové postupy, systémy pro ukončení letu), jejichž robustnost závisí na stupni SAIL.

Úroveň SAIL a strašák jménem Design Verification Report (DVR)

Úroveň SAIL určuje, zda k prokázání technické způsobilosti postačí pouhé prohlášení provozovatele, nebo bude nutné nechat vypracovat Design Verification Report (DVR) od agentury EASA. U vlastních konstrukcí musí technické požadavky prokazovat sám provozovatel, nikoli výrobce.

Úroveň SAIL	Míra rizika	Požadavek na technické ověření
SAIL I a II	Nízké riziko	Zpravidla postačí vlastní prohlášení provozovatele (ÚCL si však může DVR vyžádat).
SAIL III	Střední riziko	Přístupy se liší. EASA připouští prohlášení, český Úřad pro civilní letectví (ÚCL) však DVR standardně vyžaduje.
SAIL IV	Střední riziko	Vypracování DVR je standardně vyžadováno.
SAIL V a VI	Vysoké riziko	Režim blízký certifikaci pilotovaných letadel. Vyžaduje se Typový certifikát vydaný EASA.

Praktické doporučení: Prvním krokem každého konstruktéra by mělo být předběžné stanovení úrovně SAIL. Od ní se odvíjí náročnost celého procesu i zapojení mezinárodních úřadů.

Správní řízení před Úřadem pro civilní letectví (ÚCL)

Jakmile máte analýzu SORA hotovou, podává se žádost o Oprávnění k provozu (OkP) u ÚCL. Kompletní složka typicky obsahuje:

1. Formulář žádosti o oprávnění k provozu
2. Formulář pro určení SAIL
3. Formulář pro naplnění cílů provozní bezpečnosti (OSO)
4. Dokument ConOps (pro SAIL II a vyšší rozšířený do podoby Provozní příručky)
5. Deklaraci o ochraně osobních údajů

Vlastní konstrukce dronu není překážkou pro schválení i velmi náročných leteckých operací. Metodika SORA byla navržena přesně pro tyto situace. Klíčem k úspěšnému a rychlému získání povolení je optimalizace parametrů ConOps hned na začátku. Vhodným výběrem lokality, letové výšky a integrací spolehlivých technických prvků (např. padákového systému) lze výsledné riziko – a tedy i administrativní náročnost – zásadně snížit.

Zdroj: epravo.cz

Máte dron vlastní konstrukce a chcete ho provozovat v souladu se zákonem? Obraťte se na nás! Se vším Vám pomůžeme.

JUDr. Ing. Jan Vych, advokát a partner

Mgr. Kristina Martínková, koncipientka