Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 25. 2. 2026, sp. zn. 23 Cdo 636/2025, zabýval otázkou, za jakých podmínek může osoba odvolat svůj souhlas s užíváním svého jména v obchodní firmě právnické osoby.
Nejvyšší soud dovodil, že pro vznik tohoto práva musí být splněny dvě podmínky: (i) existence závažného důvodu a (ii) jeho dostatečná intenzita ve sféře osoby, která souhlas s užíváním svého jména udělila. Musí tedy jít o situaci, kdy po této osobě již nelze spravedlivě požadovat, aby další užívání svého jména v obchodní firmě strpěla.
Předmět sporu
Žalobce požadoval po žalované změnu obchodní firmy. Požadavek odůvodnil tím, že v důsledku rekonstrukce objektu a změny poskytovaných služeb došlo ke změně převažující povahy podnikání. Podle žalobce se podnikání od tradiční kuchyně za lidové ceny posunulo ke specializované zážitkové gastronomii pro movitější klientelu.
Rozhodování soudů
Soudy obou stupňů žalobu zamítly. Dospěly k závěru, že popsané změny nepředstavují závažný důvod ve smyslu § 428 občanského zákoníku. Nejvyšší soud jejich závěr následně potvrdil.
Podle Nejvyššího soudu je § 428 občanského zákoníku normou s relativně neurčitou hypotézou. Zda je v konkrétním případě dán závažný důvod pro odvolání souhlasu, proto závisí na posouzení individuálních okolností případu. Smyslem ustanovení je především řešit konflikt mezi právem člověka na ochranu svého jména a právem právnické osoby na ochranu její obchodní firmy.
Za závažný důvod může podle zákona představovat například změna převažující povahy podnikání právnické osoby nebo změna její vlastnické struktury. Samotná existence takové změny však automaticky neznamená, že vzniklo právo souhlas odvolat. Rozhoduje také její intenzita a dopad do sféry osoby, která souhlas udělila.
Nejvyšší soud přitom zdůraznil, že nelze vycházet pouze ze subjektivního přesvědčení nositele jména. Skutečnost, že osoba s určitými změnami v podnikání právnické osoby nesouhlasí, sama o sobě nepostačuje. Závažný důvod musí být takové intenzity, že by další užívání jména za obdobných okolností běžně vnímala jako nežádoucí i osoba nacházející se v postavení nositele daného jména.
V posuzovaném případě proto samotná změna charakteru podnikání žalované, s níž žalobce nesouhlasil, právo na odvolání souhlasu nezaložila. Šlo podle Nejvyššího soudu především o rozhodnutí v rámci obchodního vedení, do něhož žalobce jako nositel jména nebyl oprávněn zasahovat.
Závěr
Závěrem lze shrnout, že k odvolání souhlasu s užíváním jména v obchodní firmě nestačí existence jakékoli změny v podnikání právnické osoby. Musí existovat závažný důvod, jehož intenzita dosáhne takové úrovně, že po nositeli jména již nelze spravedlivě požadovat, aby jeho další užívání v obchodní firmě strpěl. Posouzení přitom nemůže být založeno pouze na jeho subjektivním postoji, ale musí vycházet z objektivně posouditelných okolností konkrétního případu.
Zdroj: Leagle.One
Mgr. Lucie Špičková, advokátka
Mgr. Barbora Kozáková, koncipientka
