I přes novelizaci ustanovení § 89 věty druhé zák.č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, zákonem č. 347/2007 Sb. Ústavní soud ČR opětovně judikoval i pro tuto novou právní úpravu (nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 16/08), že i nadále platí, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce. Dále zdůraznil, že ustanovení §87 až §89 exekučního řádu nelze interpretovat bez souvislostí vyplývajících z obecné úpravy nákladů řízení o výkon rozhodnutí (tj. z ustanovení § 270 a § 271 o. s. ř.), neboť vystihují očividně jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity občanského soudního řádu (§52 odst.1 exekučního řádu)“.
Ústavní soud tímto rozhodnutím navázal na svá předchozí rozhodnutí k této otázce a postavil se tak negativně ke snaze zákonodárce jeho judikaturu obejít.